Na této akci jsem měla možnost poznat sportovce z pěti různých zemí. A přiznám se, do té doby jsem o IKO neměla ani ponětí, označovala jsem to prostě jako „to jiné kung-fu“. Fotografování bylo fascinující, ale i výzvou, zejména vzhledem k tomu, že skoro nikdo z účastníků nemluvil anglicky, což trochu ztížilo komunikaci.

Focení v malém prostoru s bo tyčemi a velkým množstvím lidí představovalo opravdu složitou situaci. Bylo těžké najít správné úhly, protože prostor byl velmi omezený a žíněnky odrážely světlo, což způsobovalo přepaly na fotkách. Navíc jsem neznala přesný program akce – ani organizátor ho neměl jasně stanovený, což bylo pro mě jako amatéra výzvou. Nevěděla jsem, co je pro daný sport klíčové, jaké momenty zachytit, a co je naopak méně důležité.

Tato zkušenost mě naučila, jak důležité je mít před focením jasně stanovené priority, což mi pomohlo nejen u této akce, ale i v dalších projektech. Vždy je dobré mít plán a být připravený na neočekávané situace. I přes všechny obtíže jsem se snažila co nejlépe zachytit dynamiku a atmosféru sportovního výkonu.