Akce, na které jsem poznala lidi z různých zemí – a popravdě, do té doby jsem ani netušila, že nějaké IKO existuje (říkala jsem tomu prostě „to jiné kung-fu“).

Fotit sportovce z pěti zemí, kde se skoro nikdo nedomluvil anglicky, byla zajímavá zkušenost. Obzvlášť, když se do toho přidaly Bo tyče v malém prostoru.

Nejtěžší bylo, že jsem neznala přesný program – zřizovatel ho sám neznal a pro amatéra, který netušil, co je pro daný sport klíčové, to byla výzva. O to víc mě to naučilo, jak důležité je mít před focením jasně dané priority.